Natahuji mapu...
Náš výlet začíná jižně od Bavorova. Předpokládáme příjezdovou silnici č. 141od Prachatic. Za Žichovcem odbočíme vlevo a projedeme do obce Dub, kde můžeme navštívit soukromý zámek. Dále budeme pokračovat po silnici přes Javornici až k parkovišti pod Helfenbukem. Na zříceninu se musíme vydat pěšky. "Na strmém vrchu ve hlubokém lese, zdáli jakoby vztyčoval vrch témě hned nad zámkem, shlíží v tichý kraj zkamenělá minulost, vrásky přítomnosti, zešedivělá mohyla, mrtvá myšlenka: pustý hrad, zřícenina Helfenburk. Vážně shlížejí omšelé věže i hradby v krajinu. Zdál se mi vždy ten pohled smutný jako česká přítomnost, a přece něžným, žehnající jak pozdrav velikánů z dob slávy české. Veliký to národ, byť i v úpadku, a nádherný i jeho pomníky! Zefýr šepotá dumy rožmberské a válečné dumy královských purkrabí. Pustý hrad! Toť heroická stafáž k rozkošnému zátiší v údolí k zámku D ." Tak popsal spisovatel Bohumil Havlasa v románu "Tiché vody" již rozpadající se hrad. (Děj knihy se vztahuje k Helfenburku a zámku v Dubu.)
Historie hradu počíná r. 1355, kdy císař římský a král český Karel IV. dal Rožmberkům povolení, aby si na panství Bavorovském, a to na hoře Malošíně vystavěli hrad. To se stalo pak ve dvou letech a dáno mu jméno Helfenburg. Po dvě století plnil funkci správního a obranného střediska to- hoto panství. Od 2. poloviny 16. století, kdy si Vilém z Růže zřídil nádherné sídlo Kratochvíli, hrad nebyl obýván a pustl. Roku 1593 prodal Petr Vok již opuštěný hrad spolu s panstvím městu Prachatice. Po konfiskaci majetku Prachatic v r. 1622 získali jej Eggenbergové, po nichž přešel dědictvím v r. 1717 na rod Schwarzenbergů, jimž náležel až do I. pozemkové reformy r.1921-22. Nejvýznamnější částí stavby je mohutný hradní palác, k němuž vystoupíme po kamenných stupních. Přes úzký parkán, jímž byl palác ze tří stran obehnán, dostaneme se k brance vedoucí od jihu do střední čtvercové dvorany, k níž přiléhají na východě i západě vysoká obytná křídla. Na protější straně je od r. 1967 zazděn alianční znak Jana z Rožmberka a Elišky z Halsu, pocházející z výzdoby hradu.
Z věže postavené na nároží, kde se sbíhají ze tří stran hradby, se přehlédla ta část krajiny, která nebyla vidět z velké věže pro střechu paláce. Spodní rozšířený prostor s kulatým otvorem v úrovni branky sloužil jako vězení. Vnitřkem vrchní části vedou schody na vyhlídkovou plošinu, odkud se naskýtá nádherný rozhled do krajiny od Týna n.Vlt. přes Vodňany, Bavorov až ke vzdálené Kleti a od ní přes Libín, Bobík, Boubín až k hraničním horám. Již tento pohled stojí za cestu na Helfenburk.

Dále budeme pokračovat do Bavorova. Známá lidová píseň napovídá, že Bavorov leží v "zapomenutých" končinách, kopcovité krajině, která není tak pohodlná jako roviny kolem Vodňan. Mezi Bavorovem a Vodňany je pásmo vrchů - mluvit o horách by bylo poněkud nadsazené – s nejvyšším Svobodnou horou (640 m), i když osady nacházející se v této oblasti, daly si do názvu hory: Bavorovské Svobodné Hory, Libějovické Svobodné Hory, Vodňanské Svobodné Hory. Voděnkou studenou je řeka Blanice, která pramení pod šumavskou horou Knížecí stolec a směřuje kolem Bavorova do kdysi královského města Vodňany.

Městečko Bavorov bylo založeno pravděpodobně Bavorem III. na Zlaté stezce, která přes něj vedla jako obchodní cesta z bavorského Pasova. Nejstarší písemné zmínky o Bavorovu pochází z r. 1228. Prvními jeho majiteli byli Bavorové ze Strakonic. Roku 1351 se stali vlastníky bavorovského panství Rožmberkové. V r. 1361 bylo městečku uděleno právo měst královských.
Významnou památkou z doby Rožmberků je zdejší gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1370 - 85, upravený v l. 1652 - 4 s přístavbou třetí lodě po požáru v r. 1649 a regotizovaný v l. 1905 - 8. Podle znaků na jižním portále byli jeho stavebníky Jan z Rožmberka a jeho choť Eliška z Halsu. Zanechali po sobě jednu z nejvýznamnějších jihočeských staveb z druhé poloviny 14. století. Jeho bílé věže vidíme jako první ať k němu přicházíme z kterékoli strany. Vláda Rožmberků trvala do r. 1593. Po pobělohorské bitvě byl Bavorov darován knížatům z Eggenberku. R. 1719 jej získali Schwarzenberkové. Bavorov má přírodní památku: Bavorovskou stráň o rozloze 3,3 ha. Nachází se nad Blanicí - od jezu východním směrem - z jedné strany je ohraničená smíšeným lesem, ukrývajícím chatovou oblast, z druhé strany skupinami vrb. Byla vyhlášena pro záchranu jedinečných porostů vlhkomilných luk svazu Molinion (nehnojené, jednosečné louky na zamokřených půdách s typickým "osadníkem" bezkolencem modrým s latinským názvem Molinia). Rostou zde též ohrožený kontryhel rozeklaný a chrastavec rolní spolu s hvozdíkem pyšným a kosatcem sibiřským, dvěma nejvzácnějšími druhy Bavorovské stráně.
V Bavorově je pěkné koupaliště a jsou tu i dobré podmínky pro letní rekreaci (autokemp u řeky Blanice). Z Bavorova pojedeme do Vodňan.
Město Vodňany bylo nejspíše založené v místech původní slovanské osady Vodné, je vodami obklopené a má s vodou spojené i jméno (první písemní zmínka je z r. 1317). Od roku 1336 bylo vedeno jako královské město, když nejdůležitější privilegia udělil Vodňanům Jan Lucemburský. V 15. století dolování zlata a zakládání dalších rybníků přispělo k rozvoji města. R. 1620 byly Vodňany vypleněny vojáky katolické Ligy. Po potlačení českého stavovského povstání bylo město zbaveno práv a majetku a stalo se pod danským. Během třicetileté války značně utrpělo. R. 1710 se vykoupilo z poddanství. V dalších letech 18. století podlehlo mnoho jeho domů požárům. Současnou podobu vytvořila důsledná regotizace v letech 1894 až 1897. Město má pravidelný půdorys, zachovaly se zbytky gotických hradeb s vodním příkopem a čtvercové bašty z 1. pol. 15. století. Na náměstí zaujmou především bývalá lékárna, dům č. p. 1 ze 16. stol. s renesanční atikou v průčelí, krásná budova spořitelny z počátku 20. stol. Vzácnou památkou je zde raně gotický farní kostel Narození Panny Marie. Jako farní se připomíná už v r. 1336. Žili tu i významné osobnosti jako spisovatelé Julius Zeyer, Otakar Mokrý, František Herites a malíř Jan Zrzavý. V nedalekých Stožicích se narodil r. 1853 publicista - novinář Josef Holeček. Ve Vodňanech se můžete naobědvat nebo se i zdržet jednu noc a využít odpoledne k návštěvě rybářského muzea nebo naučné stezky. V Informačním centru Vám navrhnou program pro Vás na míru. Pokud se nezdržíte déle budete pokračovat po silnici č. E49 do Protivína. Protivín leží při řece Blanici v rovinaté krajině s rybníky a menšími lesními komplexy v západní a východní části jeho okolí.
Místní jméno vzniklo přivlastňovací příponou -in z osobního jména Protiva a znamenalo Protivův dvůr nebo hrad. Vzhledem k tomu, že Protivínsko v nejstarším období bylo majetkem koruny a spolu s panstvím Pískem a Hlubokou bylo tzv. královstvím, dalo by se předpokládat, že onen Protiva, dnes neznámý, zastával v oblasti nějakou důležitou funkci, z níž vyplývala i možnost založit z vůle panovníka městečko a zbudovat v něm tvrz či hrad.Zřejmě i v Protivíně sloužili jako služební manové, správci panství a hradu bratři Pryšinkové mající protivínský hrad od Přemysla Otakara II. v zástavě, neví se jak dlouho, ani kdo je vystřídal. Pryšinkové nechali l. září 1282 v Protivíně vyhotovit listinu, kterou darovali Vyšebrodskému klášteru v Novosedlech. Tato listina je prvním dochovaným věrohodným dokladem o existenci Protivína.
Mezi svědky jejího sepsání je uveden Jindřich z Rožmberka, zřejmě Jindřich I., český nejvyšší komorník a purkrabí pražský - dědic po pánech z Krumlova (1262 - 1310) - významný český šlechtic, přímý potomek ve čtvrté řadě zakladatele rodu Vítkovců (pánů z Růže) Vítka I. z Prčice, českého královského stolovníka, kladského a prácheňského kastelána ve 2. polovině 12. stol. Teprve markrabí Karel v r. 1334 vyplatil "Královský zámek Protivín" sumou 240 kop grošů vypůjčených od Petra Rožmberka. V r. 1562 král Ferdinand I. prodal Protivín pánům z Hradce na úhradu svých dluhů u nich. Jejich správce Zelendar vybudoval rybniční soustavu severovýchodně od Protivína. (Po něm je pojmenována naučná stezka "Zelendárky" v okolí Protivína.) Pro odlehlost od svého panství páni z Hradce prodali Protivín bratrům Vratislavovým z Mitrovic, a tak dostal vrchnost, která v něm trvale sídlila. Z období 16. století pochází i zdejší pivovar; první zmínky o něm jsou z r. 1540. Pro Protivín byl pivovar značným přínosem a posílením jeho významu. Protivínské pivo bylo proslavené nejen v Čechách, ale vyváželo se i do zahraničí. Jeho známá značka "Platan" je pojmenována podle staré aleje platanů při cestě do pivovaru.
Tvrz byla postupně renesančně a později barokně přestavěna na zámek, který je v majetku Obvodního úřadu pro Prahu 4 (v současné době pro veřejnost uzavřen, v letním období je přístupný park. Stále větší význam Protivína a jeho další výstavba, v r. 1895 byla postavena radniční budova, vedly v srpnu r. 1899 k povýšení na město. V Protivíně doporučujeme navštívit krokodýlí ZOO a muzeum, které je otevřeno denně od 10 do 17 hod. (květen –září) a 10-16 hod(říjen –duben)
V okolí Protívína jsou naučná stezky Zelendárky a Na břehu Blanice.